29. 12. // Od desíti k pěti

29. prosince 2008 v 18:17 | Cliché |  → Den po dni ←
Právě píšu slohovku-povídku do školy. A musím říct, moc mi to nejde. Nejprve jsem si říkala, něco zkopíruju, jo, to bude dobrý, ale pak jsem si uvědomila, že je přece neetický prezentovat se cizí tvorbou. I když si to dost možná češtinářka ani nepřečte-občas to tak dělává. Tak teda jakože něco napíšu. A když jsem tak psala, vzpomněla jsem si na tento MŮJ blog. A jéjé, jak dlouho já tu nebyla. Ne, jsem v pořádku, o to strach mít nemusíte, a proto tu taky píšu. Abyste věděli. Jsem OK. Ne, lžu, nejsem OK. Ale jsem v pořádku. Jde to se mnou zkopce. Fakt, čím dál tím "lepší". Jedna pálka za druhou. Ale nemám moc sílu to tu vypisovat. Ani se svěřovat někomu jinýmu. Spíš - nemám komu. A už mám zase slzy v očích. Tak báj.
 

29. 08. // Za čtyři měsíce šestnáct

29. září 2008 v 17:29 | Cliché |  → Den po dni ←
Ubíhá to....
Takže píšu. Už to v sobě nemůžu dál dusit, není komu se svěřit.
Je to strašný, nedá se to. A pomalu mě to přestává bavit. Všechno se kazí. Nic mi nejde. Ztrácím. A ztratila jsem JI. Nevím, jestli znáte moji fenku Lassi. Ale teď už to je stejně jedno. Protože prostě NENÍ. Do prdele proč?? Nestačil Froneček, teď už i ona... to je hrozný. Pomalu abych se bála mít nějakýho mazla. Když všichni skončí takhle... SAKRA!! O Frona jsem se nikdy moc nestarala, ale stává se, že váhu toho, co máte, si uvedomíte pozdě. Poslední chvíle jsem strávila s ním. Poslední těžký výdech a nádech. Bylo už pozdě. Veterinář dorazil pozdě. Všechno bylo pozdě. Jak jsme si pořídíli Lasinku, slíbila jsem si, že jí dám tolik lásky, co jsem Fronečkovi nedala, doufala jsem, že to tím nahradím. Strašně jsem si na ni zvykla. Kdykoliv už nebyla nikdo, s kým by člověk promluvil, tak tu byla ona. Strašně mi chybí to, jak jsem ji mohla obejmout, ona mi položila hlavu na rameno a já ruce kolem ní. A tak jsme seděly. A už to není, chápete??
A další věci mě ničej. Ale prostě budu bojovat. Dál a dál!!
58 kB
Miluju tě! Vrať se mi!!
Jsem blbá, ale včera večer jsem vylezla na dvůr pro prádlo a cosi zašramotilo, ale už jsi to nebyla ty, jen nějaká cizí kočka, uplně ve mě hrklo, jakokdyby to snad šlo, aby ses vrátila!! :((((

14. 09. // Vrátit to tak zpátky

14. září 2008 v 10:33 | Cliché |  → Den po dni ←
Sakreš, moc mě štve, že tu nemůžu být s váma. Škola je fakt záhul. Teď lituju, že jsem tu nebyla o prázninách. Zase na mě dýchly Vaše blogy a já se v nich chci vrtat a vrtat. Ale nejde to. Není čas.
Celý týden bylo vedro k zalknutí - až na pátek. Začal foukat ostrý vítr, moje háro víte_kde, ale to není podstatné - ucítila jsem podzim. Úplně si pomatuji, jak jsem na starém blogu psala sádlodlouhý článek o mých pocitech s přicházejího podzimu. Víte, na jednu stranu mám podzim ráda, ty barvy a všechno, ale na druhou stranu se děsím oné pozdzimní deprese. Tak mi držte palce, ať nepřichází a já budu mít čas jen na praní se se školou. Protože už tak je toho moc a já bych to už nezvládla.
Jinak, přidávám ODKAZ na básničku, kterou jsou vymyslela právě ten minulý podzim.
 


03. 09. // Moje škola

3. září 2008 v 18:41 | Cliché |  → Den po dni ←
Napíšu vám něco o mojí nové škole. Takové poznatky. He.

notebooks
Takže - hlavně je strašně velká. Možn VÁM by taková něpřišla, ale když člověk přestupuju z vesnické školy o třídách 1.-9. v každé cca 18 lidí a v jedné jen 8 (hah, no fakt!) na školu, kde je prvák až čtvrťák krát tři obory krát 30 i více žáků v jedné třídě, to máme .. ehm, nevim, hafo moc. A plus učitelé apod. Těch je tam taky jak nasranejch. Škola má tři patra. Každé nachlup stejné, takže vlastně nikdy nevím, v kterým se právě nacházím. Ano, už jsme vlezly i do uplně cizí třídy. Když jdete po chodbě, potkáváte tuny neznámých mladých lidí a asi každého třicátého znáte. Ale to se zlepší. Prostě ZVĚŘINEC hadra :D.
0H THE MEM0RiESJinak, docela se to dá. Chvílema je to nuda, přece jen tam ty lidi neznám, někdy třeba nevím, co povídat, ale to má asi každej. Je to jen lepší a lepší. Dneska odpoledne v šatně se to dost dobře rozběhlo. Kecaly jsme jedna přes druhou. V těláku, kdy jsme jenom seděli v aule, to pokračovalo. Upe super. A ta aula taky. Tam sou tak mrtě sedačky. Se s váma točí. Ale ne jak točící židle, to je na takové tyčce a pak teprve sedačka a můžete se točit tou tyčkou a ještě i tím sedátkem. Prostě dneska jsme z toho měli uplný Vánoce. lol.
Jinak po obchodce běhá hafo pěkných kluků, ale taky vystajlovaných holek. Připadám si mezi něma taká nic. Ale to přejde.


A teď odbočím od tématu. Poslední 2 měsíce se mi na obličeji objevilo hrozný akné. Je to fakt hnus, když koukám na starý fotky. Tvářička jak prdelka. No, minulost. Nevíte, co na to zabírá? Ewe mi poradila mýdlo, nevíte dál?

01. 09. // Nejlepší škola je ta se značkou život

1. září 2008 v 16:14 | Cliché |  → Den po dni ←
Táák a je to za náma. Teda, řeknu to líp, je za náma ten začátek. Ten první den. Áno, proč to okecávat, prostě prvního září září v kalendáři. Iks dé.
Nová škola je fakt super. Ptáte se, kam jsem se po devítce rozhodla? Ob*odní a*ademie K*r*o*m*ě*ř*í*ž obor E_onomické l_ceum (vypípáno z důvodu vyhledávačů). A je to podle mě dobrá volba. No, ale ještě uvidíme, jak to tam budu zvládat. Lidi zatím jakože super uplně. Jou, good! Co mě fakt štve je ranní vstávání. To se fakt nedá. Když vstavám tak brzo, tak pak celej den vypadám, jak se dvouma monoklama pod očima. No jo, kruhy, ne a ne se jich zbavit. Nemáte nějakej fígl? A ještě k tomu usínám, kde se dá. Haha, to je fakt super a teprve pondělí. Hele, nějak moc tady melu. SB okouknu v průběhu týdne. Zítra možná přibude další článek - podle toho, co se budu dít.
A jak se máte vy?
Taky bych vám mohla napsat, jak jsem si vlastně /ne/užila prázdniny, že? Tak jo, to taky během týdne, ale ve stručnosti.
A nakonec: Jsem ráda, že mám tento blog.

Flashing Graphics

31. 08. // Zpět

31. srpna 2008 v 21:17 | Cliché |  → Den po dni ←
Něco končí, něco začíná ...
Ajéje, tak krásně jsem si plánovala, že popěju ódu na znovuzrození blogu, ale jaksi není času nazbyt. Za chvíli zachrčím do postele a zítra mě čeká pan Velký Den. Haha.
Nová škola. Noví lidé.
Ou jé, držte mi palce, těším se!!
A pokud bude čas, no jó, chcu se šrotit na té nové škole, tak začnu opět připívat na tento blog. :)
Ale vůbec nevím, jak to budu stíhat obíhat, jako SB a tak. Tak kdyžtak jednou do týdne u vás jo?

07. 07. // Pozastavení

7. července 2008 v 14:14 | Cliché |  → Den po dni ←
Jo, dělaj to všichni. Ne, to není nový trend. To je prostě pocit. Není čas. Není nálada. Nikdo nic neví. Nemá chuť. Je toho moc. Jsou tu ty vysněný prázdniny. Já osobně ještě jaksi nemám v hlavě zakódovaný, že UŽ JSOU i když bych měla. Ty to prázdniny budou z těch, na které se nezapomíná. A nevím kolik času v nich bude obnášet blog. Prostě mě určitě chápete. Minulý rok jsem tu proseděla celý léto. Tento rok to bude jiný. A potom? Potom příjde nová škola. Noví lidi. A já si nedělám iluze, že by mi taky zbývalo nějak moc času. Prostě CHSNS. A chci si užívat.
Omlouvám se.

27. 06. // KONEČNĚ

27. června 2008 v 18:15 | Cliché |  → Den po dni ←
Nedokážete si (i když asi jo, ale ne stejně) představit, jakou radost mi udělal dnešní den! A jakou ještě udělá. Nechci to tu vypisovat, ale prostě jsem:

ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ
Jo a taky tu teď týden nebudu <3. Mariánské Lázně čekají jenom NA MĚ. (haha, ale já tomu fakt věřím!!) :P

Všechno mi vychází!! A teď se jde kalit!! :P

26. 06. // Už jen jednou a dost

26. června 2008 v 16:54 | Cliché |  → Den po dni ←
Je to tady - DEN NA KTERÝ JSEM SE JEŠTĚ NEDÁVNO TAK ŠÍLENĚ TĚŠILA. Zítřek - poslední den mého působení na základní škole. Ne, můj odpor k ZŠ se nevypařil a ani neklesá, protože ty lidi tam jsou pořád stejní - stupidní, ulhaní, neupřímní a vysoce egoističtií!! Ale ... končí sice ten protrpěný čas, já mám však ze zítřka hrůzu, až se mi ježej chlupy aj tam, kde je nemám!! Je to asi na dlouho vám to tady vysvětlovat ... prostě se za mě PROSÍM MODLETE ať TO nepraskne! Protože to by byl průůůser! :´(

Můj proslov k ukončení devítky

10. června 2008 v 21:46 | Cliché |  → (S)prostě píšu ←
Tak nevím, třeba mě vybere x) (jináč autorská práva, jasný?... ne, kdybyste chtěli NÁHODOU, tak mi to napište do komentů, můžete, aspoň to nebudete mít jako všichni před váma, co to stáhli z netu z tam-těch stránek, toto jsem fakt psala já x):
Vážená paní ředitelko!
Milý učitelský sbore!
Milí žáci a hosté!

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině. Ani těchto pár řádků, které tady budou přečteny, nedají dohromady 9 let, co jsou za námi. Podstatná část našeho života, které jsme si snad ani nestačili všimnou, že běží, míjí nás a dnešním dnem - bohužel a pro něhokoho bohudík - končí. 9 let jsme byli spolu, pár nás ubylo, pár přibylo a tak, jak tu teď stojíme, jsme to ve zdraví přežili. Každá chvíle utíkala jinak, však nejkrásnější byly ty plné smíchu a radosti. Inu čas ubíhá různě - podle toho s kým.
Všechno to začalo roku 1999, kdy jsme my, školkáčci, museli přesedlat od hraček do školních lavic a určitě nikdo z nás netušil, co zažije, dokáže a naučí se za devět let. Myslím, že nebyl mezi námi nikdo, kdo by se na tento vzestup netěšil. Nebudu tady zmiňovat, jak jsme se naučili číst a psát, myslím, že je to zřejmé. Dnes toho umíme mnohem víc. Časem nám samo docházelo, že škola ani život není jen hračka a den končící Večerníčkem. Toto období s námi prožívala také páni učitelka Krejčířová a za to jí patří obrovské dík. V páté třídě nás - mírně rozverné děti - předala paní učitelce Hanákové, která nás naučila, jak to chodí na druhém stupni a spoustu dalšího. Určitě nebudu lhát, když řeknu, že třídnické hodiny s ní byly ty nejoblíbenější. Asi to sem nepatří, ale mě to nedá - musím připomenout to její legendární "Já o koze, vy o voze". Kolikrát jsme se s ní nasmáli! Přestože s námi nedošla až do konce naší pomyslné cesty na této škole, budeme ji vnímat jako další podstatnou část, na kterou nikdy nezapomeneme. V deváté třídě a vlastně ještě dnes je naším třídním učitelem pan Růžička. Chtěla bych touto cestou poděkovat nejen mu, ale i celému učitelskému sboru, že to s námi vydrželi, paní ředitelce, že vždycky všechno dala do kupy, paním hospodářce, která se starala o hladký ekonomický chod školy, paním kuchařkám za výborné obědy a v neposlední řadě také paním uklizečkám a panu školníkovi, že pečovali o prostředí, ve kterém jsme těchto děvět let trávili. Možná jsme všichni nedošli tam, kam jsem původně chtěli, ale myslím, že končíme tam, kde potřebujeme.
Děkuji za pozornost

Vsugerace

2. června 2008 v 20:04 | Cliché |  → (S)prostě píšu ←
Přemýšlím nad pojmy ČTYŘLÍSTEK a ČERNÁ KOČKA PŘEBĚHNUVŠÍ PŘES CESTU.
Mám jednu kamarádku a ta, jakmile se podívá do trávy, vidí čtyřlístek. Za jednu procházku najde třeba 4. Nekecám. Ale kde se to v ní bere? Je tohle opravdové štěstí? Podle mě spíš dobrý zrak. Nevím, nemůžu si pomoct. Kolikrát jste vy našli čtyřlístek? Někdo třeba ani jednou. Já dvakrát. Přinesl mi štěstí? Ale vždyť já šťěstí mám. I bez něj. Tím, že JSEM. A není už jenom pro obyčejného člověka "štěstí", že ho třeba jednou za život najde? Hm, sporné.
Černé kočky přebíhající přes cestu jsem se jednu dobu strašně děsila. Bála jsem se, co přináší. Jednu dobu v parku taková černá číča pár dní bloudila. Každý ráno, když jsem tudy šla do školy, mi samozřejmě "nezapomněla" přeběnout přes prašnou cestičku. Ano, mrška jedna. A já si potom vsugerovala, že všechno to špatné, co mě třeba v tom období potkávalo, zapříčinila ta otravná černá kočka. Však! Jednou jsem se k ní na metr přiblížila. Hle! To vůbec nebyla černá číča, měla na sobě pár hnědých flíčků a její srst byla celkově spíš tmavě hnědá. Tak tady to vidíte.
NIC SI NEVSUGEROVÁVEJTE!

01. 06. // Prosili

1. června 2008 v 18:09 | Cliché |  → Den po dni ←
Hledat lásku, nesmysl říká rozum. Směšné tvrdí hrdost. Riskantní brání se zkušenost. Ale samota mě zabíjí, šeptá srdce.
Jak se mám:
- krásně
- přežraně
- opáleně až připáleně
- nedočkavě
- odmítaje lásku
- krámově
- výčitky vůči tomuto blogu
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Zdravím ... já, prostě nedávám to tady. Nevím, nikdy jsem nechtěla opustit blog, který tak miluji a já ho ani nikdy neopustím. Tento blog se mnou žije už rok a půl. Sice změnil adresu působiště, ale pořád je to ten MŮJ. Ten první. Na adrese nezáleží. Vždyť většina z vás ví, proč jsem to tehdy udělala. Jo, kvůli lidem, co tehdejší adresu znali. Chci abyste věděli, že jsme tu s váma. A jestli lze milovat něco takového, jako je blog a virtuální přátelé, tak já se k té lásce otevřeně přiznávám. Proč tu tedy nejsem? Ne, nemůžu se dokopat. Je to složitý. Ale dočkáme se. Já nebo vy? My všichni. Jestli VY ještě budete chtít. Slibuju, fakt.

16. 05. // Vracím se

16. května 2008 v 18:29 | Cliché |  → Den po dni ←
Jo, už je to tak!! Chci se sem vrátit zpět. Nebude to nic mega, ale prostě to tu chci rozvíjet. Psát jako dřív. Snad se mi to podaří. Comeback ... držte palce!!

11/05/08

11. května 2008 v 7:36 | Cliché |  → Pictový kalendář ←
Ou, takovej velkej. Krása. Chci taky.

10/05/08

10. května 2008 v 7:35 | Cliché |  → Pictový kalendář ←
Totálně jetá :).

09/05/08

9. května 2008 v 7:33 | Cliché |  → Pictový kalendář ←
Prostě král.

08/05/08

8. května 2008 v 7:31 | Cliché |  → Pictový kalendář ←
Jako vždy připomínám magičnost dnešního data,
kterýho jste si stejně všimli už před sto lety .. no to teda asi né, ale dobrý.
Prostě pěkný datum.

07/05/08

7. května 2008 v 7:34 | Cliché |  → Pictový kalendář ←
To je krása, skoro jak nějaká dobová.

Přilétám s myšlenkou

6. května 2008 v 16:49 | Cliché |  → Krátké postřehy ←
Už nikdy nebudu říkát, že jsem jaká jsem a MĚNIT SE NEHODLÁM. Měním se stále, mění se všichni. Den ode dne víc a víc. Nemůžu zůstat na mentalitě tříletého děcka!


Další články