O štěstí

11. ledna 2008 v 20:29 | Cliché |  → Citáty ←
Přemyšleli jste někdy, co by nastalo, kdyby byli všichni jen štastní? Kdyby se jen dařilo, nezažili bychom bolest, nenávist... ani zklamání a zradu?
Možná by život byl jednodušší, ale nebyl by štastný, protože trvalé štěstí nejsou jen záblesky štěstí v šedi našich životů.
Protože kdybychom neznali utrpení, nevěděli bychom nic o štěstí a naše životy by byly jen šedé přežíváni.

---------------------------------------------------
"Nevěř, že člověk může získat štěstí neštěstím druhého." Seneca

Často si klademe otázku, kam se nám to naše štěstí podělo. Díváme se okolo sebe, kde bychom ho co nejdříve získali zpět. Ale ono se vždy zase někde najde a jistě ho budeme později znovu hledat.

Neustále se sama sebe ptám: "Co je to vlastně štěstí? Co pro mě znamená? A co jsem ochotna udělat pro to, abych ho získala?" A vy? Co byste udělali jen pro ten pocit?

Podle mého názoru je to všechno jako kouzelný začarovaný kolotoč, na kterém se celý život točíme a bojíme se z něho slézt. Jednou se probudíme plni radosti, jindy vidíme všechno kolem nás černě. Někdy nás nedokáže nic rozesmát, a jindy se zase smějeme i hloupým maličkostem.

Pocit štěstí, který je stejně ošemetný jako život sám, nám mnohdy nedá spát. Ale obětovali bychom pro jeho získání i štěstí druhých? Byli bychom toho schopni? Měli bychom radost z neštěstí ostatních? Mohli bychom na cizí bídě těžit?

Myslím si, že každý člověk má uvnitř sebe ve své duši malé červené světýlko, které v případě, že chceme něco podobného udělat, se rozsvítí, zabliká a upozorní na sebe drobnou myšlenkou, zrovinka zrozenou v hlavě.

Ano, právě naše svědomí nám lehce našeptává: "To je přece špatné!"

A potom záleží jen na nás, zda ho poslechneme. Ale jelikož je štěstí vzácné, neměli bychom jej druhým brát.

I přesto jsou mezi námi tací, kteří by maličké červené světýlko přehlédli a já musím přiznat, že tu není snad nikdo, kdo by to ani jedinkrát neudělal. A i když je život tvrdý, je pořád takový, jaký si ho uděláme. Je na nás, zda v něm půjdeme přes štěstí ostatních.

Ale stále mi hlavou vrtá otázka: "Je mezi námi někdo, kdo by pro štěstí druhých obětoval to své?" A pokud ano, tak se s radostí a úlevou utvrdím v tom, že to malé červené světýlko uvnitř nás ještě nezemřelo.

Úvahy jsou z liter.cz od autorů:
Gorgy
a Morsbie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama