Červen 2008

27. 06. // KONEČNĚ

27. června 2008 v 18:15 | Cliché |  → Den po dni ←
Nedokážete si (i když asi jo, ale ne stejně) představit, jakou radost mi udělal dnešní den! A jakou ještě udělá. Nechci to tu vypisovat, ale prostě jsem:

ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ ŠŤASTNÁ
Jo a taky tu teď týden nebudu <3. Mariánské Lázně čekají jenom NA MĚ. (haha, ale já tomu fakt věřím!!) :P

Všechno mi vychází!! A teď se jde kalit!! :P

26. 06. // Už jen jednou a dost

26. června 2008 v 16:54 | Cliché |  → Den po dni ←
Je to tady - DEN NA KTERÝ JSEM SE JEŠTĚ NEDÁVNO TAK ŠÍLENĚ TĚŠILA. Zítřek - poslední den mého působení na základní škole. Ne, můj odpor k ZŠ se nevypařil a ani neklesá, protože ty lidi tam jsou pořád stejní - stupidní, ulhaní, neupřímní a vysoce egoističtií!! Ale ... končí sice ten protrpěný čas, já mám však ze zítřka hrůzu, až se mi ježej chlupy aj tam, kde je nemám!! Je to asi na dlouho vám to tady vysvětlovat ... prostě se za mě PROSÍM MODLETE ať TO nepraskne! Protože to by byl průůůser! :´(

Můj proslov k ukončení devítky

10. června 2008 v 21:46 | Cliché |  → (S)prostě píšu ←
Tak nevím, třeba mě vybere x) (jináč autorská práva, jasný?... ne, kdybyste chtěli NÁHODOU, tak mi to napište do komentů, můžete, aspoň to nebudete mít jako všichni před váma, co to stáhli z netu z tam-těch stránek, toto jsem fakt psala já x):
Vážená paní ředitelko!
Milý učitelský sbore!
Milí žáci a hosté!

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině. Ani těchto pár řádků, které tady budou přečteny, nedají dohromady 9 let, co jsou za námi. Podstatná část našeho života, které jsme si snad ani nestačili všimnou, že běží, míjí nás a dnešním dnem - bohužel a pro něhokoho bohudík - končí. 9 let jsme byli spolu, pár nás ubylo, pár přibylo a tak, jak tu teď stojíme, jsme to ve zdraví přežili. Každá chvíle utíkala jinak, však nejkrásnější byly ty plné smíchu a radosti. Inu čas ubíhá různě - podle toho s kým.
Všechno to začalo roku 1999, kdy jsme my, školkáčci, museli přesedlat od hraček do školních lavic a určitě nikdo z nás netušil, co zažije, dokáže a naučí se za devět let. Myslím, že nebyl mezi námi nikdo, kdo by se na tento vzestup netěšil. Nebudu tady zmiňovat, jak jsme se naučili číst a psát, myslím, že je to zřejmé. Dnes toho umíme mnohem víc. Časem nám samo docházelo, že škola ani život není jen hračka a den končící Večerníčkem. Toto období s námi prožívala také páni učitelka Krejčířová a za to jí patří obrovské dík. V páté třídě nás - mírně rozverné děti - předala paní učitelce Hanákové, která nás naučila, jak to chodí na druhém stupni a spoustu dalšího. Určitě nebudu lhát, když řeknu, že třídnické hodiny s ní byly ty nejoblíbenější. Asi to sem nepatří, ale mě to nedá - musím připomenout to její legendární "Já o koze, vy o voze". Kolikrát jsme se s ní nasmáli! Přestože s námi nedošla až do konce naší pomyslné cesty na této škole, budeme ji vnímat jako další podstatnou část, na kterou nikdy nezapomeneme. V deváté třídě a vlastně ještě dnes je naším třídním učitelem pan Růžička. Chtěla bych touto cestou poděkovat nejen mu, ale i celému učitelskému sboru, že to s námi vydrželi, paní ředitelce, že vždycky všechno dala do kupy, paním hospodářce, která se starala o hladký ekonomický chod školy, paním kuchařkám za výborné obědy a v neposlední řadě také paním uklizečkám a panu školníkovi, že pečovali o prostředí, ve kterém jsme těchto děvět let trávili. Možná jsme všichni nedošli tam, kam jsem původně chtěli, ale myslím, že končíme tam, kde potřebujeme.
Děkuji za pozornost

Vsugerace

2. června 2008 v 20:04 | Cliché |  → (S)prostě píšu ←
Přemýšlím nad pojmy ČTYŘLÍSTEK a ČERNÁ KOČKA PŘEBĚHNUVŠÍ PŘES CESTU.
Mám jednu kamarádku a ta, jakmile se podívá do trávy, vidí čtyřlístek. Za jednu procházku najde třeba 4. Nekecám. Ale kde se to v ní bere? Je tohle opravdové štěstí? Podle mě spíš dobrý zrak. Nevím, nemůžu si pomoct. Kolikrát jste vy našli čtyřlístek? Někdo třeba ani jednou. Já dvakrát. Přinesl mi štěstí? Ale vždyť já šťěstí mám. I bez něj. Tím, že JSEM. A není už jenom pro obyčejného člověka "štěstí", že ho třeba jednou za život najde? Hm, sporné.
Černé kočky přebíhající přes cestu jsem se jednu dobu strašně děsila. Bála jsem se, co přináší. Jednu dobu v parku taková černá číča pár dní bloudila. Každý ráno, když jsem tudy šla do školy, mi samozřejmě "nezapomněla" přeběnout přes prašnou cestičku. Ano, mrška jedna. A já si potom vsugerovala, že všechno to špatné, co mě třeba v tom období potkávalo, zapříčinila ta otravná černá kočka. Však! Jednou jsem se k ní na metr přiblížila. Hle! To vůbec nebyla černá číča, měla na sobě pár hnědých flíčků a její srst byla celkově spíš tmavě hnědá. Tak tady to vidíte.
NIC SI NEVSUGEROVÁVEJTE!

01. 06. // Prosili

1. června 2008 v 18:09 | Cliché |  → Den po dni ←
Hledat lásku, nesmysl říká rozum. Směšné tvrdí hrdost. Riskantní brání se zkušenost. Ale samota mě zabíjí, šeptá srdce.
Jak se mám:
- krásně
- přežraně
- opáleně až připáleně
- nedočkavě
- odmítaje lásku
- krámově
- výčitky vůči tomuto blogu
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Zdravím ... já, prostě nedávám to tady. Nevím, nikdy jsem nechtěla opustit blog, který tak miluji a já ho ani nikdy neopustím. Tento blog se mnou žije už rok a půl. Sice změnil adresu působiště, ale pořád je to ten MŮJ. Ten první. Na adrese nezáleží. Vždyť většina z vás ví, proč jsem to tehdy udělala. Jo, kvůli lidem, co tehdejší adresu znali. Chci abyste věděli, že jsme tu s váma. A jestli lze milovat něco takového, jako je blog a virtuální přátelé, tak já se k té lásce otevřeně přiznávám. Proč tu tedy nejsem? Ne, nemůžu se dokopat. Je to složitý. Ale dočkáme se. Já nebo vy? My všichni. Jestli VY ještě budete chtít. Slibuju, fakt.